Finanční konference SMS ČR / 16. října 2025 (09:00-17:00) / Praha

Detailní popis produktu

Konferenční brožura

Seznamte se s naší konferenční brožurou.

Program konference

Finanční konference SMS ČR se bude členit na tyto bloky:

• Makroekonomický výhled pro rok 2026
• Rozpočtové určení daní (RUD): aktuální vývoj a výhled do budoucna
• Dotace a financování projektů v období 2026+: česká a evropská perspektiva
• Panelová diskuze se zástupci jednotlivých volebních stran na téma “Hospodaření samospráv bylo v rekordním přebytku…”
• Efektivní správa majetku a investic měst a obcí
• Panelová diskuze: Finanční výzvy pro obce v roce 2026 a dál

Panelisté

Z dosud potvrzených panelistů se můžete těšit např. na místopředsedu Českého statistického úřadu Jaroslava Sixtu, ekonomy Daniela Münicha, Petra Zahradníka a Miroslava Zámečníka, prof. Jana Pavla z Národní rozpočtové rady, Miroslava Mateje z MF ČR, doc. Lucii Sedmihradskou z VŠE, předsedu Asociace krajů Radima Holiše, doktora Filipa Hrůzu z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, vrchního ředitele Pavla Křečka z MŠMT nebo doktora Adama Furka z Ministerstva vnitra. V rámci panelové diskuze se zástupci jednotlivých volebních stran se objeví např. Alena Schillerová (ANO), Lukáš Vlček (STAN), Libor Dušek (Piráti) a Jan Skopeček (SPOLU). Na konferenci bude také místopředsedou SMS ČR Oldřichem Vávrou a bývalým starostou obce Křižánky Janem Sedláčkem představena aktualizovaná kalkulačka RUD pro potřeby samospráv.

Dějiště konference

Finanční konference SMS ČR se uskuteční v konferenčních prostorách Hotelu DUO v Praze (Teplická 492, 190 00 Praha 9). 

Účastnický poplatek

Účastnický poplatek činí 1 690,- Kč včetně DPH (bez zohlednění případných slev pro členy SMS ČR a klienty pověřenců pro ochranu osobních údajů SMS-služby, které se uplatní po 16. září 2025). Do 16. září 2025 činí zvýhodněná cena pro všechny zaregistrované jen 1 290,- Kč včetně DPH. 

Osobnosti SMS ČR k tématům Finanční konference SMS ČR

Jiří Černý, člen Předsednictva SMS ČR

Jaké výzvy řeší při přípravě rozpočtu na rok 2026 obec Zlatá Olešnice z Libereckého kraje? Zeptali jsme se starosty obce a člena Předsednictva SMS ČR Jiřího Černého.

Rozpočet na rok 2026 budeme mít jako vyrovnaný, tak jako v minulých letech. V příjmové části se snažíme vycházet z RUD uplynulého roku. Bohužel výdaje jsou rok od roku stále více vázané na samotný provoz obce. Čím dál méně zbývá na investice a rekonstrukce obecního majetku. Obce musí hodně šetřit, pokud chtějí mít prostředky na plánované investice.

Není to vůbec jednoduché - do dalšího roku bohužel vzrostou o výdaje na nepedagogické pracovníky a ONIV a zaměstnancům a úředníkům musíme přidávat , aby nám za prací neutekli jinam. Mám obavu, že nároky vlády obecní rozpočty  čím dál více zatěžují a že časem se staneme jen průtokáčem na peníze ze státního rozpočtu. Rozpočet na rok 2026 bude jako současné počasí - hlavně mraky, ale občas i sluníčko, jak vidíte na fotografii pořízené před úřadem ve Zlaté Olešnici.

Pavla Chadimová, členka Předsednictva SMS ČR

Jaké výzvy řeší při přípravě rozpočtu na rok 2026 obec Heřmanov na Vysočině, v jejímž čele stojí členka Předsednictva SMS ČR Pavla Chadimová?

Priority Obce Heřmanov v roce 2026? Vzhledem k tomu, že jsem starostkou v naší maličké obce s cca 220 obyvateli od roku 2006 tj. 19 let, mám dostatečný přehled o všech důležitých investicích. V příštím roce se určitě zaměříme na dofinancováníi stavebních úprav v našich Dětských skupinách Heřmánek.

První třídu s 12 dětmi jsme otevřeli v prosinci 2023, tzn. za svoje v bývalé škole. Letos se nám povedlo získat 100 % dotaci MPSV na vybudování druhé třídy DS . 1.10. se nám podařilo otevřít další třídu DS a nadlimitní požadavky jdou samozřejmě na vrub obce. Parkovací místa, chodníky atd. určitě zafinancujeme a spolu s tím i zimní zahradu a částečně i nové hřiště.

Jsme opravdu vděční za dotace, vzhledem k velikosti naší obce bychom nebyli schopni vybudovat toto zařízení. V současné době už máme 100 procent naplněné kapacity, ale hlavně šťastné děti i rodiče.

Věra Kovářová, členka Předsednictva SMS ČR

V Česku se rodí méně dětí, než kolik bylo v minulosti obvyklé. Znamená to, že jsou stávající kapacity mateřských a základních škol postačující a není třeba je rozvíjet? Otázku, ke které nás inspiroval nedávný výstup společnosti PAQ Research, jsme položili člence Předsednictva SMS ČR Věře Kovářové, která se v minulosti problematice školních kapacit v okolí velkých měst intenzivně věnovala.

Demografický vývoj je bohužel neúprosný, ale to v žádném případě neznamená, že bychom měli  snahu o rozvíjení kapacit mateřských a základních škol šmahem opustit. Faktem totiž je, že velmi záleží na místní situaci - někde sice počet dětí a žáků stagnuje a stagnovat patrně bude, jsou ale i místa, která čelí a také v dohledné době budou čelit pravému opaku, tedy nárůstu počtu dětí. Rozhodně to neplatí jen o obcích v okolí Prahy, kde znám situaci nejlépe. Samosprávy se přitom ani v budoucnu neobejdou bez podpory státu při budování školních kapacit a naším velkým úkolem je, aby měla systematický a spravedlivý charakter. 

Radim Sršeň, člen Předsednictva SMS ČR

Na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) se předminulý čtvrtek uskutečnilo 26. zasedání Národní stálé konference (NSK). Klíčovými tématy jednání byla budoucnost evropských fondů po roce 2027, příprava nového programového období 2028+, podoba nového víceletého finančního rámce (VFR) EU a možnost širšího využívání finančních nástrojů v regionálním rozvoji. Radima Sršně, náměstka ministra pro místní rozvoj a člena Předsednictva SMS ČR, jsme se zeptali, zda věří v udržení silné postavení politiky soudržnosti v evropském rozpočtu, které je ohroženo novými prioritami jako obrana, bezpečnost nebo migrace.

Přes všechny obavy jsou nakonec návrhy Víceletého finančního rámce EU 2028+ i navazující legislativy o poznání příznivější, než jsme očekávali. A to ať již z hlediska návrhu alokace prostředků pro ČR, tak ponechání kohezní politiky coby jednoho z hlavních pilířů evropských politik. V budoucím období by zároveň měl být ze strany EU daleko větší tlak na skutečnou kohezi, pomyslné nůžky úrovně regionů by se tak měly konečně zavírat, nikoliv rozevírat. Z toho důvodu je navržena i poměrně velká povinná minimální obálka pro méně rozvinuté regiony. Samozřejmě je to jen "výkop" Evropské komise a nic není definitivní, vše bude předmětem náročných vyjednávání v Bruselu i u nás na národní úrovni. Ale pro venkov je to dobrá startovací čára a věřím, že své pozice nejen obhájí, ale ještě vylepší! Pro SMS je to do budoucích 2 let velká výzva i úkol zároveň.

Jan Sedláček, bývalý 1. místopředseda SMS ČR

Za kalkulačkou rozpočtového určení daní (RUD), které SMS ČR dlouhodobě nabízí všem obcím a městům na svých webových stránkách, stojí Jan Sedláček, někdejší 1. místopředseda sdružení a bývalý starosta obce Křižánky na Vysočině. Zeptali jsme se ho, jaká vylepšení pro aktualizovanou kalkulačku, která bude představena na říjnové Finanční konferenci SMS ČR, chystá a jaké lze podle jeho mínění očekávat dopady změny RUD v souvislosti se změnou financování nepedagogů.

Kalkulačka RUD je službou, kterou SMS ČR poskytuje obcím už mnoho let. Její smysl je jednoduchý: ukázat, jaký příjem mohou obce očekávat v následujícím roce ze sdílených daní, a zároveň naznačit, jak se jejich rozpočty změní v důsledku legislativních úprav. Takových novelizací bylo v posledních letech nemálo  – od kompenzačního bonusu v době covidu, přes návrhy na úpravu zdroje dat pro stanovení počtu obyvatel, až po dnes velmi živě diskutované financování nepedagogických pracovníků.

Ale zpět k připravovaným změnám naší kalkulačky. Ačkoliv se snažíme tento nástroj postupně doplňovat o další funkce, kalkulačka stále slouží pouze jako prohlížečka dat. Kromě zadání názvu obce uživatel do kalkulačky nic dalšího nevkládá, pouze se podívá na data podle svého výběru. To samozřejmě není špatně, naopak je to přesně to, co vedení obce potřebuje při sestavování rozpočtu na další rok. Nicméně tím, jak se využití kalkulačky stalo standardní a velmi vyhledávanou službou poskytovanou SMS ČR obcím, obrací se na nás řada zastupitelů, ale třeba i studentů s mnoha dotazy. Častým příkladem je otázka dopadu zvýšení počtu obyvatel. Tazatel by obvykle rád věděl, o kolik se obci zvýší příjem z dotčených daní, když třeba přesvědčí 100 obyvatel k přihlášení v místě skutečného bydliště. Typicky jde o dotaz z obcí v okolí velkých měst.

Z dalších dotazů se často objevuje otázka na správnost predikce celkových daňových příjmů státu. Zde jde například o pesimistický odhad Ministerstva financí apod.

Právě na tyto otázky – a nejen na ně – by měla být dle mého názoru kalkulačka schopná odpovědět. Měla by dát uživateli možnost nastavit si kromě názvu obce i další sadu parametrů. Nebudu zde však prozrazovat úplně vše, naši kalkulačku stále rozvíjíme a řešíme tak, aby byla co nejúčinnějším pomocníkem samospráv.

Je však třeba dodat, že kalkulačka nikdy nebude schopná postihnout všechny možné scénáře. Největším problémem pro samosprávy tak není ani samotná výše odhadovaných příjmů, ale především nejistota, kterou každá legislativní změna do systému financování přináší – typickým příkladem je současná úprava financování školství - ke které mimochodem rovněž máme připravenou kalkulačku. 

P. S. Uvítáme, pokud nám zašlete vaše tipy na rozšíření funkcionalit naší kalkulačky RUD. Zasílat je můžete na adresu infoservis@sms-sluzby.cz. 

Milan Kazda, člen Rady SMS ČR

Středočeská obec Kněžice je známá svými inovativními projekty v oblasti energetiky. Jejího starosty Milana Kazdy, který je zároveň členem Rady SMS ČR, jsme se zeptali, jaká byla strategie obce při zajištění jejich financování a co se snaží dělat pro co nejefektivnější řízení vlastních zdrojů.

Naše strategie byla poměrně jednoduchá, a to již od doby přípravy nového územního plánu v roce 2000. Prioritně jsme chtěli dělat projekty, které byly dotované a zároveň finančně návratné, abychom nebyli závislí pouze na státním rozpočtu a na evropských penězích, o kterých jsme věděli, že nebudou navěky. Proto byla naším prvním projektem peletizační linka na výrobu topných pelet s padesátiprocentní dotaci a tříletou návratností investice. Další investicí se stal dům s pečovatelskou službou, který stál 19 500 000 Kč (z toho 15 000 000 dotace), tam byla finanční návratnost zhruba 10 let. A naším největším projektem pak je bioplynová stanice s kotelnou a teplou vodou za 138 000 000 Kč, u níž činí návratnost 15 let. Tyto projekty nám pomohly posílit rozpočet obce. Podstatné je, že ho budou pomáhat stabilizovat i v případě absence dotací. 

Oldřich Vávra, 1. místopředseda SMS ČR

Minulý týden stanovila vláda svým nařízením, které navazuje na nedávnou novelu školského zákona a zákona o rozpočtovém určení daní, koeficienty, podle nichž budou rozdělovány peníze mezi obce a kraje na mzdy nepedagogických pracovníků a na ONIV. Jsou podle vašeho názoru kritéria, která by měla odrážet náročnost provozu jednotlivých škol a školských zařízení, nastavena správně? A jak celkově tuto změnu hodnotíte?

Patřím ke kritikům převodu úhrady nepedagogické práce a ONIV na zřizovatele. Právě schválené nařízení i argumenty, které zaznívají při informačních setkáních s řediteli a zřizovateli v krajích, stále více potvrzují výhrady k této změně. 

Aktuální nařízení stanoví, jakým koeficientem bude poměřován žák v různých zařízeních. Zatímco u běžných MŠ je hodnota stanovena stejně u všech na 1,2, u žáků základní školy je však rozdíl podle toho, zda chodí do školy zřízené obcí (koeficient 1) nebo do školy zřízené svazkem obcí či více obcemi současně (koeficient 1,2). Stejně tak u škol středních, které zřizuje kraj, je rovnostářsky nastavena hodnota 1,0. Na přechodnou dobu kalendářního roku 2026 je nastaveno zvýhodnění pro všechny zřizovatele, kteří zajišťují vzdělávání pro 500 a méně žáků.

Koeficienty by měly co nejvíce odrážet skutečné rozdíly v jednotkové nákladovosti jednotlivých „typů“ vzdělávání a školských služeb. Je to však pravda?

Posuďte sami, zda je rozdíl mezi nepedagogickou prací ve škole, kterou zřizuje 1 obec a má např. 200 či více žáků, a školou svazkovou, či jinak společnou pro více obcí, co má stejných 200 žáků ? Pokud je to jedna instituce sídlící v jedné budově, rozdíl prakticky neexistuje. Pokud je to „Potěmkinova vesnice“, kdy zůstanou školní budovy ve vícero obcích na svých místech a vznikne pouze 1 ředitelství, je rozdíl v nákladech značný. Je takřka stejný dnes i v budoucnu. Z návrhu je zjevná snaha o slučování škol - pokud má být finančně efektivní,  tak je nutně spojena se zánikem škol malých. 

Zásadním problémem je, že jsme se za celou dobu diskuse nedozvěděli, co je v očích MŠMT malou školou a jak rozsáhlé a nakolik devastační dopady na občany žijící mimo centra bude návrh v čase mít.

Proč vůbec o důležitosti obecních škol mluvíme a usilujeme o jejich plnohodnotné zachování?  

Menší obecní školy umožňují žákům i jejich rodičům více než školy o stovkách žáků aktivní spolupráci se školou v jejich obci, nehledě na dojezdové vzdálenosti a rovněž vztahy mezi účastníky vzdělávání, kteří se setkávají nejen ve škole, ale i ve své obci. Navrhovaná úprava bude nutit menší obecní školy se slučovat, rušit školy v obcích.

Přechodným ustanovením s platností na kalendářní rok 2026 je přechodná bonifikace pro obce, které zřizují školy a vybraná školská zařízení zajišťující vzdělávání pro max. 500 žáků.

Nelze souhlasit s tím, že toto kritérium cíleně podpoří zřizovatele menších škol. Skupina zřizovatelů do 500 žáků je výrazně větší, než aby šlo o cílenou podporu. Opatření bezesporu přerozdělí část daňového výnosu od větších obcí směrem k menším obcím, avšak způsobem, který díky svému počtu bude pro většinu podporou minimální a z hlediska času půjde o změnu skokovou a krátkodobou. 

Nikdy jsme se nedozvěděli, co vedlo autory k nastavení limitu právě na číslo 500. Tato hranice není nijak věcně, ani analyticky odůvodněna. Velkou otázkou zůstává, jak bude tato proměnná reálně naplněna s ohledem na to, že konečná výše objemu RUD rozhodně nebude známa k 31.12.2026, ale pravděpodobně mnohem později. Zastupitelstva obcí, se tak při práci s rozpočtem a diskusí s řediteli dostanou do ještě větších nejistot než dnes.  Za situace, kdy rozhodně nelze mluvit o podpoře pro střední a malé obce, nelze tento nahodilý koeficient považovat za pozitivní změnu.

Pokud by mělo být toto nařízení vzkazem pro zřizovatele, kteří zřizují školu pod 500 žáků, že toto je hranice pro optimalizaci sítě škol (v reálné řeči sloučení do jednotek o velikosti 500 žáků) byl by zásah do struktury dostupnosti škol skutečně devastační.  Pouze cca 14,7 % škol (629) má více jak 500 žáků. 

Pro většinu zřizovatelů je téměř neznatelnou změnou to, že se do počtu „jednotek“ již nebudou započítávat nejen nespádoví individuálně vzdělávaní žáci a žáci a studenti ve večerní, dálkové, distanční či kombinované formě vzdělávání ve středních školách, konzervatořích a vyšších odborných školách. Není pravdou, že tito žáci negenerují nároky na pedagogickou práci a ONIV. Je bezesporu nižší, ale není nulová. Nařízení vlády tyto žáky zcela ignoruje a tato změna může vést k omezení dostupnosti těchto forem vzdělávání. 

Novela školského zákona je spojena s převodem financování nepedagogů. Výrazně menší veřejná diskuse se vede o převodu tzv. ONIV - bezplatně poskytované učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, výdaje školy na dopravu při akcích, vzdělávání pedagogů, náklady na realizaci změn RVP apod.).  V průběhu diskusí bylo převedení této části na zřizovatele široce a intenzivně kritizováno. Ani stávající nařízení vlády se s výhradami nijak nevypořádává. 

MŠMT často uvádí jako argument pro výhodnost převodu na obce předpoklad růstu objemu RUD. Pro rok 2026 předpokládá navýšení příjmu krajů a obcí o celkem 32,4 mld Kč. Celkem by parametr počet žáků v RUD měl pro kraje činit 10,2 mld. Kč a pro obce 50 mld. Kč (pro obce oproti stávajícímu stavu navýšení o 22,2 mld. Kč). 

MŠMT argumentuje výrazným navýšením objemu prostředků, které zřizovatelé obdrží s tím, že současně budou moci lépe a cíleně odměnit nepedagogické pracovníky. V debatě se však naprosto vytratil rozměr stávající základny a její plošné neadekvátnosti (jaké % nepedagogů již dnes dostává doplatek do minimální mzdy a kolik je jen velmi málo nad touto hladinou ?). 

V dobách dávno minulých (je to už tak dávno, že to takřka nikdo nepamatuje) existoval normativ plochy na uklízečku. Bohužel od těch dob se rozsah práce jednotkově stále navyšuje a objem peněz neroste ani s inflací….. Dnes normativ (na jehož základu je  postaven argument o výhodnosti a přiměřenosti navýšeného objemu) vůbec neodpovídá realitě a zřizovatelé již dnes prostředky doplácí a spolu s tím ředitelé používají nezřídka část prostředků na odměny pedagogů pro nepedagogy. Bude velkou otázkou, nakolik bude tato změna z nově stanoveného objemu zafinancovatelná a kolik peněz budou muset obce vydat z již dnes přidělovaného RUD. Tento rozbor nikde nezazněl.

Objem RUD, které obce a kraje získávají pro svoji činnost a správu území, je vždy věcí politické dohody. Koeficienty, kterými je RUD tvořeno, byly vždy stanovovány se snahou co možná nejvíce jednoduše a spravedlivě zohlednit náklady samospráv na správu a rozvoj území. Proto se v roce 2013 mezi parametry objevil i princip počtu dětí a žáků ve škole. Tento princip ukončil vzájemné dohadování obcí o provozních nákladech. Byl vnímám pozitivně, protože zohledňoval rozdílné náklady obcí podle toho, zda školu zřizují či nikoliv.

Z principu RUD, který je účelově nevázaný, je zjevné, že není možné mluvit o části RUD, který je určen na provozní financování škol (jak zaznělo na představení této legislativy pro ředitele a starosty ve Zlínském kraji). Stejně jako není část RUD určena specificky na vodovod, kanalizaci, správu komunikací, investování do rozvoje obce atd., nelze mluvit o objemu peněz určeném specificky pro provoz škol. I kdyby tomu tak bylo, tak zbývají  v této oblasti náklady na oblast výstavby, údržby, modernizace škol, školních kuchyní, hřišť a další rozsáhlé infrastruktury pro vzdělávání, na které již nyní bude zbývat nepoměrně méně prostředků než dříve (v lepším případě). 

Je dobré si vzpomenout na cíle, s kterými byla debata o převodu financování zahajována :

1. Posílení autonomie obcí a krajů. 
2. Efektivnější plánování provozu škol. 
3. Odbřemenění ředitelů od provozních starostí.

Naplnila stávající úprava tyto cíle, nebo pro ně vytvořila podmínky? 

V posílení autonomie nepřinesla zásadně nic nového. Přináší vyšší objem prostředků, ale výrazně vyšší objem nákladů. Do práv a povinností  zastupitelstev nepřináší nic nového.

Efektivnější plánování provozu škol je jistě větou, kterou lze opakovat donekonečna.  Základem debaty by měl být prospěch občana a dobrá budoucnost pro stát. Chovat se jako dobrý hospodář je podmínkou pro každého starostu i ředitele. Tam, kde tato podmínka není splněna, nová legislativa zásadní nové řešení nepřináší. 

Odbřemenění ředitelů od provozních starostí je šlechetným cílem. Nová legislativa reálně pro většinu ředitelů přinese nově obhajování rozpočtu vč. celého objemu platů nepedagogických pracovníků nejenom u starosty či rady obce, ale u celého zastupitelstva. Převod nepedagogických činností na zřizovatele či servisní organizaci z ředitele nesnímá odpovědnost za činnosti, které ze zákona musí zajišťovat, bez ohledu na to, zda je v pozici zaměstnavatele či nikoliv. Nemluvě o drobnostech, jako je možnost zajištění dohledu zletilým zaměstnancem školy - nikoliv obce či servisní organizace... 

Z mého pohledu nebyl žádný z cílů nebyl naplněn pozitivním způsobem. Novela přinesla ještě více entropie a hlubší nejistoty pro širší okruh lidí – od starostů, zastupitelů, ředitelů až po rodiče a žáky.  Je možné, že zastánci návrhu považují v turbulentním čase fiskální nejistoty argument o větší jistotě ve financování školy u zřizovatelů za větší hodnotu, která ospravedlňuje zjevný nárůst nákladů obcí a postupné zavírání škol. V takovém případě ale není možné věrohodně hovořit o vzdělání a zachování rovného přístupu ke vzdělání jako o prioritě vlády.

Bohužel téma kvality výstupů a podmínek pro eliminaci stále se rozvíjející propasti dané socio-ekonomickým původem žáků v těchto debatách ani citovaném nařízení nezaznělo vůbec. 

 Jana Přecechtělová, výkonná ředitelka SMS ČR

Sociolog a ředitel institutu PAQ Research Daniel Prokop upozornil v reakci na zveřejnění výsledků hospodaření obcí v letošním prvním pololetí, kdy dosáhly přebytku ve výši 65 miliard korun, že největší úspory na obyvatele vytváří Praha, zatímco malé obce musí dlouho šetřit na základní investice s tím, že jedním z řešení je omezení nesystematického nadfinancování tří největších měst v rozpočtovém určení daní. Jak tento návrh hodnotí výkonná ředitelka SMS ČR Jana Přecechtělová? A žádá si rozpočtové určení daní ještě jiné změny?

Sdružení místních samospráv ČR dlouhodobě upozorňuje, že současný systém rozpočtového určení daní obsahuje nesystémové zvýhodnění čtyř největších měst – Prahy, Brna, Ostravy a Plzně. Kvůli tomu má například Praha na jednoho obyvatele více než trojnásobný příjem oproti malé obci. Tento stav považujeme za dlouhodobě neudržitelný a podporujeme jeho odstranění. Zároveň ale zdůrazňujeme, že jakékoli změny v RUD musí být vždy přijímány na základě odborných analýz a vyhodnocení dopadů, aby byl systém dlouhodobě spravedlivý a udržitelný.

U Prahy zároveň rozumíme tomu, že má zátěž spojenou s velkým počtem nerezidentů – lidí, kteří zde pracují, dojíždějí nebo jen projíždějí. Praha poskytuje služby a infrastrukturu využívanou i obyvateli z celé republiky, od fakultních nemocnic po univerzity, divadla či knihovny. Jako starostka malé obce ale musím dodat, že zatímco hlavní město má i jiné možnosti příjmů a přidané hodnoty, malé obce bez turistů a bez významných podniků jsou plně odkázány jen na RUD. Pokud nechtějí prodávat obecní pozemky – což rozhodně není dlouhodobě strategické – musí hospodařit skutečně jen s tím, co jim stát přerozdělí.

Zároveň však vnímáme, že samotné odstranění zvýhodnění čtyř měst není jediné potřebné opatření. Dlouhodobě prosazujeme, aby při výpočtu RUD hrál roli i počet seniorů žijících v obci. Tito občané vyžadují specifické služby, jejichž zajištění je pro obec finančně náročnější, zvlášť když nám venkov stárne a vylidňuje se. Pokud má být financování spravedlivé, musí reflektovat i tuto demografickou realitu. Z dostupných analýz vyplývá, že zřejmě jen Praha bude v budoucnu relativně „mládnout“, zatímco většina regionů bude čelit významnému stárnutí populace. I tyto údaje je třeba zahrnout do úvah – nejen při RUD, ale také v širší debatě o důchodové reformě.

Často slyšíme, že stát má schodek a obce naopak prostředky na účtech, a proto by se peníze měly přerozdělit. My ale nechápeme, proč stát tuto otázku znovu a znovu otevírá, když srovnání schodku státního rozpočtu a zůstatků na účtech obcí vůbec nedává smysl. To nejsou spojené nádoby. Stát by se měl zaměřit na skutečné důvody vysokých mandatorních výdajů, nikoli „pokukovat“ po našetřených penězích obcí. Nevyřeší problémy tím, že sáhne na jejich příjmy. Ale další vytvoří. Navíc například taková důchodová reforma by v tomto směru mohla přinést podstatně větší systémovou úlevu u mandatorních výdajů než vyprázdnění účtů obci. 

Je také nutné připomenout, že peníze, které mají obce na účtech, nejsou „přebytky“, které by neměly využití. Obce je dlouhodobě odkládají na investice, které jsou finančně velmi náročné – například na kanalizace, čistírny odpadních vod, chodníky, veřejné osvětlení nebo výstavbu mateřských školek. Tyto projekty se pohybují v řádech desítek milionů korun, přičemž obce dokážou ročně ušetřit jen zlomek potřebné částky. Proto šetří dlouhodobě a zároveň čekají na otevření vhodných dotačních titulů, které jim umožní realizovat stavbu díky spoluúčasti. V praxi takové investice často probíhají i přes dvě volební období. Nedává proto smysl „vyprázdnit“ účty obcí, když je zřejmé, že jde o prostředky určené na konkrétní rozvojové akce. Navíc jsou to právě obce, které v době krizí vždy dokázaly rychle reagovat a uvolnit prostředky – ať už při povodních, tornádu nebo během epidemie covidu. Tehdy obce z vlastních zdrojů pořizovaly roušky, dezinfekci a zajišťovaly podporu pro své seniory i další potřebné obyvatele.

RUD je mimořádně složité téma a každá změna má zásadní dopady na konkrétní obce a kraje. Proto trváme na tom, že jakékoli úpravy musí předcházet odborná diskuze, detailní analýzy a seriózní vyhodnocení všech dopadů. Jen tak lze nastavit systém, který bude dlouhodobě udržitelný, spravedlivý a umožní rozvoj jak velkých měst, tak malých obcí a regionů.

Petr Halada, místopředseda SMS ČR

Ministerstvo financí ve své Zprávě o vývoji rozpočtového hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí a krajů k 30. 6. 2025, která byla zveřejněna minulý týden, uvedlo, že v nejbližší době je naprosto nezbytné novelizovat zákon o rozpočtovém určení daní, aby se nepříznivý trend v podobě zvyšování úspor samospráv za současné stagnace či jen mírného růstu jejich investic zastavil, jelikož pro stát je extrémně nehospodárné, když jedna část veřejných rozpočtů (stát) financuje mandatorní výdaje dluhem, zatímco druhá část (územní samosprávné celky) generuje extrémní přebytky. Jak na tento návrh nahlížíte?

S uvedeným názorem nesouhlasím. Domnívám se, že novelizace zákona o rozpočtovém určení daní z důvodů, které uvádí Ministerstvo financí, není v tuto chvíli nezbytná. Argument, že stát hospodaří s deficitem, zatímco územní samosprávné celky vykazují přebytky, sám o sobě nepředstavuje dostatečný důvod k zásahu do tohoto mechanismu.

Je třeba mít na paměti, že přebytky samospráv nejsou známkou neefektivního nakládání s prostředky, ale přirozeným důsledkem jejich finanční odpovědnosti a přípravy na budoucí investice. Obce i kraje potřebují tvořit rezervy, aby byly schopny realizovat větší infrastrukturní projekty, spolufinancovat evropské programy či pružně reagovat na mimořádné situace. Pokud bychom jim tyto prostředky sebrali, dostali by se do značné míry do závislosti na centrálních dotacích, což by mohlo vést k oslabení jejich autonomie a k nižší efektivitě v rozhodování.

Časté zásahy do systému rozpočtového určení daní navíc podkopávají stabilitu a předvídatelnost financování samospráv. Ta je přitom pro dlouhodobý rozvoj obcí a regionů klíčová. Místo přerozdělování prostředků mezi státem a samosprávami by se proto měla hledat systémová řešení, která povedou ke snížení mandatorních výdajů státu a k celkovému zlepšení fiskální disciplíny.

Eliška Olšáková, předsedkyně SMS ČR

Město Valašské Klobouky, v jehož čele jste dlouhá léta stála, v roce 2024 hospodařilo s poměrně vysokým přebytkem rozpočtu, který činil 17 milionů korun. Jsou to právě přebytky rozpočtů územních samosprávných celků, které jsou ve veřejné debatě terčem čím dál častější kritiky. Považujete tuto kritiku za opodstatněnou? 

Takovou kritiku považuji za důkaz toho, že pohled z výšky a dálky významně zkresluje perspektivu a vede ke zkratkovitým závěrům. Naše město v roce 2024 realizovalo dvě zásadní investiční akce - rekonstrukci koupaliště, kterou hradilo ze svých zdrojů v částce přes 40 milionů korun, a přístavbu mateřské školy. Ta včetně rekonstrukce kuchyně stála 50 milionů korun, z toho 15 milionů korun představovaly vlastní zdroje.

U koupaliště se ale v důsledku vývoje, který město jako investor nemohlo ovlivnit, přihodilo, že fakturace za práce v roce 2024 byla hrazena až letos. Také v případě dalších projektů, jako byla třeba instalace fotovoltaických elektráren, se jejich realizace prodloužila, a tak se náklady ve výši 8 milionů korun promítnou až v letošním závěrečném účtu. U některých investičních akcí, které byly na loňský rok naplánovány (šlo o kanalizaci nebo radary), jsme z dobrých důvodů nakonec rozhodli o jejich odložení. Z plánovaného schodku se tak docela jednoduše stal přebytek.

Čísly se šermuje snadno, důležité je, aby byla posuzována v kontextu a hlavně korektně interpretována. A to je myslím také jeden z hlavních důvodů, proč v říjnu pořádáme Finanční konferenci SMS ČR. Chceme nabídnout pohled z území a zdola, který některé mediální teze postaví do jiného světla.

Občerstvení

Po celou dobu konference bude jejím účastníkům k dispozici občerstvení, a to včetně nápojů. Oběd bude podáván formou rautu. 

 Účastnický poplatek

Parkování

Hotel DUO, dějiště Finanční konference SMS ČR, disponuje kapacitním parkovištěm.